Virtuální vzdělávání je trendy, ale ne vždy přináší očekávaný efekt

Stejný metr pro všechny

On-line školení jsou připravená univerzálně, proto jejich tempo může být pro někoho pomalé, pro jiného těžko zvládnutelné. Navíc frekventanti mohou kvůli různorodé úrovni vstupních znalostí narážet na pasáže, které znají, a jejich pozornost tak logicky opadá.

„Klasické kurzy a školení mají jednu velkou výhodu – zkušený lektor přizpůsobí obsah a tempo postupu tomu, jaká skupina lidí se v učebně zrovna sejde. Může rychleji projít pasáže, které jsou účastníkům jasné a zřejmé, zastaví se u toho, co dělá problém. Školení pak může modifikovat i obsahově,“ vysvětluje Michal Novák ze společnosti Profesia. 

Učení, nikoli aplikace vědomostí

Dalším kamenem úrazu je, že tvůrci vzdělávacích systémů navrhují virtuální programy většinou tak, aby zajišťovaly učení. Svůj cíl vidí v naučení určitých znalostí, které ověří cílenými dotazy. Ve velké většině takovýchto programů ale chybí přenos získaných znalostí do praxe, takže jejich absolventi se sice něco naučí, ale reálně to pak moc nevyužívají. Jen velmi málo programů virtuálního učení má stanoveny dopadové cíle, přitom využití získaných poznatků je to, kvůli čemu zaměstnavatelé do vzdělávání investují.

Tříštění pozornosti

Pokud sedíte v učebně, věnujete svou pozornost tomu, co se právě děje. Ale pokud sedíte u počítače, máte tendenci u učení dělat více věcí. Jak nás přesvědčila realita posledního období, téměř všichni u on-line konferencí, schůzek i učení více věcí dělají. A opravdový multitasking umějí zvládnout jen jednotky procent lidí. Ještě těžší je to v případě, kdy se učí nové věci. Takže pozornost se tříští a efektivita se snižuje, a to v případě e-learningových kurzů i distanční výuky.

„Při on-line výuce hrají velkou roli i případné technické problémy. Jakmile vypadává spojení, zamrzá obraz, je špatně rozumět přednášejícímu nebo připojeným účastníkům, pozornost všech zúčastněných je zaměřená jinam než na učení. Přednášejícím v případě on-line výuky značně usnadní roli profesionální vybavení, například kamera, kterou lze jednoduše přepínat z osob na obsah tabule, takže nedochází k opakovanému rušivému přenastavování,“ říká Michal Černý ze společnosti Audiopro.

Chybějící vliv autority

Málo platné, i když jde o vzdělávání dospělých, vliv autority, tedy vedoucího pracovníka, u virtuálního vzdělávání chybí. A nejde o to, že by měl zaměstnance někdo jako ve škole kontrolovat, zda se „dobře učí“. 

„Pokud se připravuje vzdělávací plán v prezenčním režimu, vedoucí pracovníci jsou většinou zapojení do přípravy obsahu a tuší, jaké poznatky zaměstnanci získávají. Tím pádem jim potom záleží na tom, aby je prakticky využívali a sami jejich uplatnění prosazují,“ říká Michal Novák.

Malá míra interakce a pestrost

Doba karanténních opatření, kdy se veškeré vzdělávání přesunulo do on-line prostředí, jasně prokázala, že prezenční vzdělávání, hlavně pokud jde o průběžné zvyšování kvalifikace, má v tomto ohledu opravdu svou nezastupitelnou roli. Lapidárně řečeno – jeho výhodou je lidský faktor. Kvalitní lektor nebo přednášející přizpůsobí tempo a obsah účastníkům, pokud vidí, že upadá pozornost, může na to reagovat. A hlavně je schopný vycítit problematická místa, a ta pak více vysvětlit nebo objasnit pomocí konkrétních příkladů z praxe.

„Je ale třeba poznamenat, že virtuální vzdělávání jako takové nelze zatracovat. Jen je třeba zamyslet se nad tím, pro jaký účel jej využít a kdy je lepší volit „živého“ lektora nebo školitele. Pokud jde o poučení zaměstnanců v určité oblasti, konzervativní nabytí znalostí, průpravu před certifikací, je tato forma účelná a efektivní. Pokud mají ale účastníci získat například lepší prodejní dovednosti, přesvědčit zákazníka, naučit se vyjednávání, zvýšit své schopnosti při vedení lidí, zvládnout praktické dovednosti, je prezenční forma vzdělávání vhodnější,“ uzavírá Michal Novák.