Říkala jsem si, že to musím brát pozitivně, jinak bych se zbláznila
Sedmnáctileté Barboře z Mnichova Hradiště lékaři před více než rokem diagnostikovali nádorové onemocnění krve, akutní lymfoblastickou leukémii. „Vše začalo tím, že jsem se delší dobu necítila dobře. Jako kdyby mi mé tělo nepatřilo. Někdy jsem vysmrkala trochu krve nebo vyčerpáním nemohla vyjít schody. Jindy jsem si musela po krátké době strávené ve škole na hodinu lehnout, než jsem byla schopná udělat úkoly. Něco bylo prostě špatně. Abych si odpočinula, zůstala jsem na pár dní doma. Odpoledne jsem ale vždy měla zvýšenou teplotu, která večer vystoupala na 38 a po nějaké době na 39 stupňů. Když jsem pak v pondělí ráno zvracela, vzal mě táta k dětskému lékaři,“ vzpomíná na začátky propuknutí nemoci mladá dívka.
Série vyšetření včetně odběru krve prokázala leukémii a tak začala dlouhá léčba v pražské Fakultní nemocnici Motol. „Nejhorší bylo dívat se na rodiče, jak brečí, jak je to trápí víc než mě. Když se mě paní doktorka zeptala, jestli mám nějaké otázky, zajímalo mě, co bude se školou. Všichni se začali smát a já nechápala proč. Škola pro mě byla důležitá stejně jako spolužáci. Dnes už vím, proč se smáli. Nebylo to vůbec důležité. Důležité bylo se uzdravit.“
Během léčby u dívky nastaly různé komplikace – od teplot po špatné výsledky jaterních testů. „I to špatné je ale k něčemu dobré. „Díky“ nemoci jsem měla spoustu příležitostí, které se jen tak někomu nepoštěstí. Nejen, že jsem dostala možnost naučit se něco nového o dnešní medicíně a podstoupit různá vyšetření. Také jsem se mohla projet sanitkou i s houkačkami! Na hokeji jsem vhazovala slavnostní buly, setkala se s herečkou Ivou Pazderkovou, navázala úžasná a pevná nová přátelství a měla více času na svůj blog. I přes to špatné tu vždy bylo něco hezkého. Říkala jsem si, že to musím brát pozitivně a s humorem, jinak bych se zbláznila,“ pokračuje ve vyprávění Barbora a dodává: „Na začátku léčby jsem byla mimo jiné upozorněna na pravděpodobnou ztrátu kamarádů. Zaskočilo mě to, něco takového jsem nečekala. Všechna přátelství byla pevná a myslela jsem si, že je nemoc nemůže zničit. Bohužel (nebo možná bohudík) se již během prvního měsíce léčby ukázalo, kdo je pravý kamarád, který mě podpoří, a kdo se mnou chce kamarádit jen proto, že jsem „ta nemocná“, „ta s leukémií“, o které se mluví.“
Následující měsíc od stanovení diagnózy Barboře začali pomáhat dárci prostřednictvím nadace Dobrý anděl. Pomoc rodině doporučili přímo v pražské nemocnici. Finanční příspěvek, který je zasílán rodině každý měsíc, pomáhá hradit především potřebné rehabilitace. „Děkuji všem, kteří neváhají a pomáhají druhým. Já ani rodiče to nevnímáme jako samozřejmost!“
Barbory léčba by měla být ukončena v prvním čtvrtletí příštího roku. Nyní je ve fázi udržovací a její režim je volnější než dříve. „Jsem moc ráda, že už mohu být více doma, pokračovat ve studiu a věnovat se koníčkům. Leukémie ale můj pohled na svět změnila. Buďte na sebe opatrní,“ končí své vyprávění.
Pomoci rodinám, ve kterých se objevila vážná nemoc můžete i vy
Staňte se Dobrým andělem! Díky finančnímu příspěvku mohou rodiny svým blízkým dopřát lepší péči. Stačí se zaregistrovat na www.dobryandel.cz, zvolit libovolnou výši příspěvku a začít přispívat. Nadace Dobrý anděl odevzdá vaše příspěvky do posledního haléře.
